Poříčská kuželna byla i letos nad packé síly a po pěti hodinách jsme padli 4 ku 12. Rozdíloví hráči obou týmů opět ukázali svoji výjimečnost, Jirka Bajer se dostal přes 440 kuželek, Milan Lauber jich shodil dokonce 450. Druhý rok po sobě se opakovala situace, že Honza Šmidrkal (tedy já) přijel ztrhaný z Prahy rovnou na svůj zápas, opět se u něho rozhodoval zápas a opět Honza neuspěl, když musel na konci dotahovat manko 24 kolíků. Jenže prostě poříčská kuželna trestala hlavně v dorážce (měl jsem snad třetinu újezdů než soupeř, ale o i o hodně horší dorážku), takže se vyhrát nedalo, 387 je i pro mě osobně zklamání. Podobně na tom byl i zbytek týmu, Jarda Weihrauch ani Bohouš Bajer se také nedostali přes 400, Jarda Erlebach byl se svými 401 těžce nespokojen a ten, co přijel, pomohl a hned odjel za rodinným životem (Jirka Kout) ukázal, že mu cit z ruky nikdy nevymizí a dostal se ke 420.
Podrobnější info dodám později, zatím jsem jen dostal ze sebe to, co si pamatuju za tu hodinu, co jsem na kuželně celkově strávil.
Hezký víkend,
výkonem zklamaný, na zbytek sezóny však natěšený
Honza