„Tak nám béčko přivezlo body,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi. „Jaký body, paní Müllerová?“ otázal se Švejk, „To myslej to moderní spodní prádlo?“ „Ale, milostpane, body za vítězství v kuželkách. To je takovej ten divnej sport, vo kterým se v žádnejch novinách nedočtou.“ „Ježíšmarjá,“ vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde se jim to stalo?“ „Spráskali je v Náchodě, milostpane, vědí? Jeli tam tím velkým hasičským automobilem a zpátky se motali po kruhácích, až z toho šly voči kolem…“
Tahle kuželkářská varianta na první řádky světoznámého románu Jaroslava Haška vlastně říká všecko, ale vy asi chcete vědět víc, co? Nuž, tedy dobrá.
Náchodská krásná čtyřdráha je oblíbeným zájezdním místem kuželkářů. Pěkné prostředí, sympatický oddíl, příjemná kantýna. Co víc si přát. Ale pod hezkou slupkou je ukryta drobná léčka. Každá z drah má své drobné vrtochy. Nic zásadního, ale díky tomu můžete chytnout den, kdy vám to tu sype jako hrom a dáte si výkon z říše snů. Anebo si s dráhou ten den nesednete a trápíte se na nízkých číslech. K tomu navíc občas zlobí lehce klouzavější koule. S tímto pocitem a s chutí si zahrát tu lepší variantu jsme vyrazili z Paky do Náchoda. Kapitán napsal sestavu a šlo se na to.
Na dráze 1-2 se do sebe pustili Milan Hurdálek a Dobra Lánský. Domácí hráč hned začal ukazovat, že je domácí a shodil 157 do plných. Dobra se nechtěl nechat zahanbit, držel se Milana za kraťasy a položil také slušných 151 kuželek. Dorážka moc nešla ani jednomu, ale i na nízkých číslech Dobra ještě dvě kuželky z náskoku soupeře odebral (50:52). Celkem půlka 207:203. V druhé půli domácí hráč opět zapnul forsáž do plných 159 a Dobra zopakoval svých 151. Když si v dorážce Dobra mizerně otevřel první devítku a soupeř naopak „zrychlil hru“, náskok domácího hráče se začal blížit ke 20-ti kuželkám. Zdálo se být rozhodnuto. Ale kuželky jsou hra vrtkavá a nevypočítatelná. Dobra zlepšil přesnost, zatímco Milan začal trochu chybovat a 5 hodů před koncem se stav na počítadlech srovnal. Solidní další otvírkou šel Dobra do vedení, které už udržel a získal první body pro Paku 428:433.
Na 3-4 mezitím bojovali Miroslav Hejnyš a Martin Pešta. Oba začali trochu neslanými plnými 134:130. Ovšem pak Martin nahodil všechny dorážkové turbomotory a soupeři se rychle ztrácel za obzorem 53:89. Druhé plné zahráli oba lépe a k tomu tam bylo navíc pár kuželek pro Martina 148:151. V dorážce se ale domácímu Mírovi začalo zase víc dařit a nasypal celkem 80. Martin znervózněl, vybral si slabší chvilku kdy netrefoval dobře ani otvírky, ani figury. Bylo z toho jen 54 se dvěma újezdy. Skóre se tedy o dost vyrovnalo, ale náskok z první půle Martinovi stačil k zisku dalších bodů pro Paku 415:424. Celkem tedy 0:4 pro hosty.
V prostřední části zápasu nastoupili na dráhu 1-2 Milena Mankovecká a Jaromír Erlebach. Milena začala utrápenými plnými za 121, zatímco Jaromír trefil kuželku 149 krát. Ovšem v dorážce se karta obrátila. Milena dohazovala precizně až na luxusních 88, kdežto Jaromír se trochu rozlítal do stran a zastavil se na čísle 61. Tím se celkový stav skoro srovnal 209:210 a šlo se na prohození drah. Tady Milena opět jen 131 a Jaromír 132. Ovšem v dorážce se situace opakovala, když Milena dorazila krásných 90, což byla nakonec nejlepší dorážka zápasu 178. Jaromír se mizernými otvírkami doklackoval k 68 (s jedním újezdem). Co se s tím dá dělat, když si 4x v řadě otevřete levými fankami se zadním rohem? Byl z toho tedy zisk bodů pro domácí 430:410. Tady se ukázalo to, co bylo řečeno v úvodu. Náchod dokáže být zrádný a když není den, číslo se nekoná.
Současně na 3-4 měřili své síly Jiří Tesař a Jiří Kout. Oba začali skvělými plnými. 159:170 naznačovalo, že vítězství bude viset vysoko. Dorážka vyšla zase lépe domácímu Jirkovi 70:61 a tak výměna drah probíhala za celkem smírného stavu 229:231. Plné pro sebe opět urval Jirka Kout 141:162 a dorážku Jirka Tesař, kterému ale k vítězství nakonec chybělo pouhých 6 kuželek. Krásná hra 450:456. Jirka Kout tedy nejlepší plné zápasu 332. Ve dvou třetinách zápasu stav 2:6 pro hosty a plichta na kuželky. Opět se v závěru mohlo ještě stát úplně všechno.
Začala závěrečná třetina mače. Miroslav Tomeš začal na jedničce krásnými plnými 160, na což Lenka Havlínová na dvojce hledala odpověď, ale tvrdší hody nesly jen menší počty spadlých kuželek 136. Když domácí hráč přidal i super dorážku 88 a Lenka ho stíhala 72, narostl rozdíl v polovině na 40 kuželek 248:208. Když po výměně drah domácí hráč v obou disciplínách lehce polevil 152 + 63 a Lenka se v plných zlepšila 164 + 69, stáhla tak značný náskok z první poloviny na přijatelný rozdíl 22 kuželek pro domácí. Pochvala za bojovnost. Nakonec moc pěkná čísla od obou hráčů 463:441.
Zato na dráze 3-4 se začaly dít věci. Proti Daně Adamů nastoupil Miloš Fajfer, který hned od první disciplíny začal Daně ukazovat záda 139:162. V dorážce odskočil o dalších 12 kuželek 60:72. Dráhy se měnily za pohodlného náskoku 35 kuželek pro Miloše 199:234. Miloš nevěděl přesně jak si vede Lenka a tak nepolevoval, protože rozdíl v kuželkách mohl být klíčový pro celý zápas. Když ještě vylepšil plné a zopakoval dorážku 151:164 a 63:72 vyhrál o 57 kuželek 413:470. Miloš od začátku nedal soupeřce žádnou šanci. Postupně jí mizel z dohledu, až ladně odcválal na svém rychlém oři do západu slunce jako pravý holywoodský hrdina. Byly z toho dva body pro Novou Paku, náskok v kuželkách pro tým, nejlepší výkon utkání a osobní rekord 470. Gratulujeme. Výborně Miloši, zdvižený palec, jen tak dál. Tady se zase ukázalo to, co bylo řečeno v úvodu. Náchod dokáže hráče odměnit, když je ten správný den.
Cestou domů se muselo ještě zastavit na nějakou tu dobrotu v Kebabu ve Dvoře Králové, projet pár kruháků dvakrát kolem a u toho si pěkně zahulákat. Řekl bych, že vítězná cesta domů se prostě neomrzí.
